fbpx
Zpět na blog

Celý srpen jsem byl naladěn na vlně pohody, klidu a užívání si přítomnosti. Ne, že bych chodil na party, utrácel a holdoval extrémním sportům, spíše jsem více meditoval, navštěvoval krásná místa, potkával úžasné lidi a hlouběji poznával sám sebe. Byla to nádhera.

Přišel jsem ale na nevýhodu takového režimu.

Byl jsem plný energie, lásky a radosti ze života, ale absolutně se mi nechtělo dělat nic spojeného s prací a povinnostmi. Jen párkrát jsem se v útulných kavárnách dokázal naladit tak, abych byl schopný odpovědět na nahromaděné emaily a pokračovat s prací, kterou jsme si s týmem naplánovali. Nechtělo se mi s nikým skypovat, chatovat, plánovat a vše, co zahrnovalo pocit „musu“ (deadliny) mě odpuzovalo.

Vzpomněl jsem si na lidi tvrdící, že vzít si při studiu gap year téměř znemožňuje návrat do studijního módu, protože člověk vypadne ze studijního módu a je těžké najet zpět.

Něco na tom bude.

Proto jsem si zvolil jinou možnost – vůbec se nesnažit najet zpět. Vždyť jsem šťastný, tak proč bych se vracel k režimu, který mi nevyhovuje, jen proto, že to tak lidi dělají a považují za „normální“?

Pokud se k něčemu nemůžu donutit, zjevně to není něco, čemu bych měl věnovat energii. Tělo ví, co je pro něj dobré.

Žijeme ve světě, kde jedním ze tří největších zdrojů kromě energie a času jsou peníze, takže samozřejmě musím vydělávat, pokud nechci žít na ulici. Jedu si ale svým tempem. Pracuji na tom, co mi dává největší smysl. Začal jsem pracovat na nových projektech. Práci končím když jsem unavený nebo když nechci pokračovat, ne když mám hotovo. Ubral jsem nastavování deadlinů. Deleguji co nejvíce práce mohu, aby na mě zbylo jen to, co mě zajímá.

Možná vám to zní jako nedostatek disciplíny. Někdo by řekl, že jsem líný.

Já si rád myslím, že jsem efektivní a šťastný. Cítím se nejlépe za poslední tři roky. Každý má jiná měřítka a někdo by nebyl šťastný, pokud by nepracoval 16 hodin denně. Já se učím být spokojený, když splním to, co chci daný den splnit. Jo a… přestal jsem plánovat, co chci daný den splnit. 🙂

Stále používám todo listy, jen k úkolům nepřiřazuji konkrétní termíny. Z krátkodobého hlediska asi nejsem produktivnější, ale vždy vím, co má prioritu, více sleduji, jak se cítím a kolik mám energie a dlouhodobě tak očekávám vyšší spokojenost.

Když na něčem chci opravdu zapracovat a přitom se na to necítím, musím nejprve změnit své naladění. K přechodu ze z full relax módu do full work módu mi pomáhá 1) změna prostředí (kavárny, čajovny, coworkingy) a 2) strategicky zvolená hudba.

Na dlouhodobé efekty tohoto ležérního přístupu k životu si ještě budu muset počkat. Mnoho věcí jsem zatím nevychytal a chci o nich popřemýšlet. Cítím ale, že jsem na cestě, která mě baví a přispívá k mé mentální pohodě, takže to nemůže skončit špatně.

Věřím, že nic není důležitějšího, než cítit se dobře.

Jinými slovy: moje pohoda má vždy prioritu.

Stále plánuji, sním a pracuji na dosahování těchto snů, jen si dávám pozor, jakým způsobem se k nim blížím a nespoléhám na to, že mi přinesou štěstí. Jsem šťastný teď a tady, a když zrovna nejsem, vyřešení takové situace má prioritu nade vším ostatním.

A ano, to někdy znamená, že nestihnu splnit, co jsem slíbil, takže méně slibuji.

Jak jste na tom vy? Jak balancujete spokojenost v přítomnosti a plnění cílů a „povinností“?

Newsletter icon

4-6 tipů týdně

Jednou týdně ti pošlu krátký výcuc nejzajímavějších informací o podnikání a osobním rozvoji. Žádný spam, jen konkrétní nástroje, knihy, videa, myšlenky a life hacky. To vše ve 4-6 odrážkách.