fbpx
Zpět na blog

Od ledna 2016 (ne)pravidelně medituji. Mám rád výzvy, a tak jsem se v červnu 2017 dobrovolně zúčastnil desetidenního kurzu, který do teď považuji za mou největší životní zkoušku.

V tomto článku se na základě mých zkušeností dozvíte, co je to Vipassana a jak z ní můžete benefitovat vy. Následuje mé vyprávění z roku 2017:

Skok po hlavě

Vždy jsem meditaci přikládal velkou váhu a věděl, že je to neskutečně užitečný nástroj pro sebezlepšování. Nikdy jsem však teorii nepřekul v praxi a nedostal do fáze, kdy bych pravidelně meditoval každý den.

Dozvěděl o desetidenních kurzech meditace pořádaných po celém světě, na kterých se učí univerzální, vědecká a zcela nesektářská metoda Vipassana sloužící k očišťování mysli.

Když jsem zjistil, že se na těchto kurzech celých deset dní nesmí mluvit, nedostáváte žádnou večeři a každý den celých deset hodin meditujete, měl jsem rozhodnuto – jdu do toho.

Jelikož mi nevyhovoval termín kurzu v ČR a jsem fanda teplého podnebí, přihlásil jsem se na Vipassanu ve Španělsku. Uprostřed pastvin a hor, mimo civilizaci. Co víc si přát?

Gong v meditačním středisku Dhamma Španělsko

Podepište, že nedezertujete

Tyto kurzy pořádané organizací Dhamma.org jsou zcela zdarma. Až po skončení kurzu, pokud jste z něho získali užitek, dostanete možnost darovat libovolnou částku. Tím umožníte i dalším lidem zažít to, co jste zažili vy. Účast je však podmíněna několika pravidly.

  • Zdržet se zabíjení živých tvorů.
  • Zdržet se krádeže.
  • Zdržet se všech sexuálních aktivit.
  • Zdržet se lhaní.
  • Zdržet se užívání všech intoxikantů.

Nemožnost lhaní zajišťuje takzvané “Noble Silence”, v češtině ušlechtilé ticho. Celých deset dní je zakázán jakýkoliv kontakt s ostatními studenty, kterých na kurzu bylo zhruba 140 – polovina ženy, polovina muži.

Žádný oční kontakt, žádné psané vzkazy, žádná gesta. Komunikace je povolena pouze s učiteli a manažery. Mnoho lidí toto odradí, ale já se těšil – přestože umím být společenský, naprosté ticho a procházky přírodou si dokáži užít ještě víc.

Zakázána je i komunikace s vnějším světem – odevzdávají se mobily, zápisníky i knížky. Jste ponecháni jen se sebou samými.

Kurz je operace, přítomnost chirurg

Celých deset dní je přirovnáváno k operaci prováděné na sobě.

První den operace započne a desátý den skončí. Stejně, jako by doktor neodešel domů během vážné operace, tak i vy byste měli vydržet až do konce. Toto je zdůrazněno při registraci na kurz i po příjezdu, kdy všichni podepíší papír stvrzující odhodlání vydržet do konce.

I tak má většina studentů intenzivní nutkání kurz v průběhu opustit. Na někoho to přijde již první den, někdo vydrží do osmého, na mě dolehla krize během pátého dne.

Den 0: ticho před bouří

Mezi 14. a 17. hodinou se studenti sjíždí do areálu. Všichni se mi zdají sympatičtí a jsou plni očekávání. Jsme obeznámeni s časovým harmonogramem a poté zazní gong oznamující začátek ušlechtilého ticha. Podávána je lehká večeře – pro příštích 10 dní ta poslední.

Harmonogram

4:00  Budíček
4:30-6:30  Meditujte v hale nebo ve svém pokoji
6:30-8:00  Přestávka na snídani
8:00-9:00  Skupinová meditace v hale
9:00-11:00  Meditujte v hale nebo ve svém pokoji podle instrukcí učitele
11:00-12:00  Přestávka na oběd
12:00-13:00  Odpočinek a rozhovory s učitelem
13:00-14:30  Meditujte v hale nebo ve svém pokoji
14:30-15:30  Skupinová meditace v hale
15:30-17:00  Meditujte v hale nebo ve svém pokoji podle instrukcí učitele
17:00-18:00  Přestávka na čaj
18:00-19:00  Skupinová meditace v hale
19:00-20:15  Rozprava Učitele v hale
20:15-21:00  Skupinová meditace v hale
21:00-21:30  Otázky na učitele v hale
21:30  Odchod na pokoje – zhasnutí světel

Večerními rozpravami nás provází S.N.Goenka pocházející z Barmy, který se nejvíce zasloužil o rozšíření Vipassany po světě. Tedy, provází pouze jeho hlas v podobě audio nahrávek, samotný Goenka již nežije.

Celkem meditujeme až deset a tři čtvrtě hodiny denně. Vydržet sedět takovou dobu je peklo.

Den 1: pitva začíná

Jsem nadšený. Tolik jsem se na tento kurz těšil a po zaznění gongu ve čtyři hodiny ráno konečně poprvé usedáme k meditaci ve velké hale.

Praktikujeme tzv. Samatha meditaci.

Pozorujeme, jak náš dech vchází a vychází nosními dirkami. Nesnažíme se ho nijak měnit ani si nic nepředstavujeme, pouze ho pozorujeme a snažíme se, aby nám od něj mysl co nejméně utíkala k jiným myšlenkám.

Toto opakujeme hodinu po hodině a ostříme tak mysl. To je předpokladem pro efektivní trénování samotné Vipassany, kterou se naučíme čtvrtý den.

Spousta studentů má problém najít pohodlnou pozici, ve které by vydrželi sedět alespoň půl hodiny. Kupí pod sebe nekonečná množství polštářů, utrápeně oddychují a poposedávají.

Já sezení přežívám ve své nacvičené barmské meditační pozici. I tak se po hodinách sezení dostavuje bolest v zádech.

Den 2: hlad přichází po setmění

Pokračujeme v Samatha meditaci.

Goenkův hlas dávající nám před začátky sezení instrukce je otravný, stejně tak kašlání ostatních meditujících v hale – zachovávám klid.

Snídaně v 6:30, oběd v 11. Jídlo je vegetariánské a chutné, podávané formou švédských stolů. Každý může sníst, kolik chce, ale přejídání se nedoporučuje. S těžkým žaludkem se hůře medituje.

V 5 odpoledne přichází na řadu přestávka na čaj či mléko. Studenti, kteří se kurzu účastní poprví, si také mohou vzít 2 kusy ovoce. Hodně jsem se před příjezdem bál hladu. Ten se však většinou dostavuje až kolem půl deváté večer a to se do snídaně dá vydržet.

Den 3: krása je v tichu

Další den Samatha meditace.

Tentokrát se ale soustředíme na pocity objevující se v trojúhelníkové oblasti nos-horní ret. Máme za úkol sledovat počitky, které v této oblasti vyvstanou – chlad, horko, svědění, pulzace, vlhko, bolest, vánek atd.

Čím více se mysl zbystřuje, tím více pocitů citím. Kdo by to byl tušil, že se v této “knírové oblasti” děje tolik věcí. Technika mi jde a cítím se sebejistě.

Objevují se však i první negativní pocity – chybí mi čtení knih a lehce na mě dopadá stres z toho, kolik dnů nám ještě zbývá. Každý den mi připadá jak měsíc. Tyto pocity zaháním procházkami přírodou po vyznačených trasách.

Sleduji východ slunce na horami pokrytém horizontu, poslouchám zurčící potok, zpívání ptáků a cinkání zvonů na krcích ovcí ženoucích se po okolních pastvinách. To vše mi dobíjí baterky a cítím se skvěle.

Pláně španělského venkova

Den 4: technika Vipassana

Čtvrtý den se učíme technice Vipassany.

Sledujeme pocity objevující se po celé ploše těla. Začínáme od hlavy a sklenujeme postupně hlavu, obličej, krk, rameno pravé ruky, pravou paži, pravý loket, pravé předloktí, zápěstí, dlaň, prsty a poté přejdeme na levou ruku. Takto postupně proskenujeme celé tělo.

Pokud na některé části těla necítíme žádný pocit, chvíli tam myslí setrváme, dokud se neobjeví alespoň jeden počitek a pokračujeme dál.

This too shall pass. – stará moudrost

Dozvídáme se o pravidlu nestálosti (angl. impermanence).

V našich životech je neustále přítomné utrpení. Dějí se věci, které nechceme, aby se děly a nedějí se věci které chceme, aby se děly. Vytváříme si pouta (závislosti, vazby, chtění – anglicky attachement) k příjemným pocitům a averzi k těm nepříjemným.

Přesně tento problém Vipassana řeší a to přímo v zárodku, ne pouze na povrchové úrovni. Sledujeme všechny objevující se pocity a učíme se na ně nereagovat. To je klíčem celé techniky – nereagovat, zůstat v klidu.

Nejde o to pocity potlačovat, nýbrž pozorovat, jak se objevují a opět mizí bez toho, abychom je hodnotili a tím si vytvářeli nová pouta či averzi. Bolest, kterou většina participantů pociťovala v zádech, zadku, kolenou nebo jiných částech těla, je dle Goenky pouze projevem mentálních nečistot vyplavujících se na povrch.

Pokaždé, když příjemný či nepříjemný pocit vyvstane a my zachováme klid, eliminujeme jednu část našich špatných zvyků a když se objeví příště, nebude již tak silný. Postupně člověk dosáhne naprostého očištění a oprostění od všeho utrpení.

To samozřejmě není možné zvládnout za deset dní. V závislosti na mnoha faktorech se jedná o práci na řadu let, celý život, nebo i více životů. Určité výsledky nicméně pocítíte již po deseti dnech.

Krásné na této technice je to, že je naprosto empirická a může ji praktikovat kdokoliv. Aby ale fungovala, je nutné dělat ji poctivě a mít silné odhodlání. Proto jsme čtvrtý den začali 3x denně podstupovat hodinovky silného odhodlání (angl. strong determination).

Při těchto sezeních se nesmíte ani pohnout, poposednout, podrbat, nic, jen bez hodnocení skenovat své tělo. Hlasité skuhrání znějící celou halou indikovalo náročnost tohoto cvičení.

Naučil jsem se, že je důležité nemyslet na to, kolik času zbývá do konce. Prostě jen jet, jet, jet až do zaznění gongu. Jakmile jsem jen na chvíli začal přemýšlet o čase, bolest jakoby se zněkolikanásobila.

Den 5: do háje s očekáváními.

Do pátého dne šlo vše hladce. Byl jsem sice často unavený, někdy hladový, jindy lehce rozrušený, ale neobjevilo se nic, co by mě opravdu vyvedlo z míry.

To se změnilo pátý den. Od rána se mi v mysli objevovalo mnohem více rušivých myšlenek než předchozí dny. Myslel jsem na to, jaké to bude, až přijedu domu. Myslel jsem na jídlo, na psaní tohoto příspěvku a na lidi, které znám a nemohl se tak soustředit na cvičení.

A když vám přestane jít něco, co děláte deset hodin denně, cítíte se hrozně.

Potopila mě přehnaná očekávání, která jsem nabyl ještě před začátkem kurzu. Četl jsem spoustu recenzí, ve kterých lidé psali o nádherných zážitcích, o krásných osvobozujících pocitech a úplném rozplynutí bolesti, které se dostavilo již třeba čtvrtý den.

I já jsem poté očekával tyto zážitky a když se nedostavovaly, začal jsem pochybovat o sobě i  o samotné technice.

Část mé mysli křičela: “Vždyť je to jen pár negativních pocitů, které odejdou stejně jako přišly. Nestálost, pamatuješ? Nestálost!” To ale moc nepomáhalo.

Cítil jsem se fakt mizerně a poprvé se ani netěšil na večerní audio rozpravu. Ta mě však dokázala nějakým zázračným způsobem opět namotivovat a špatné pocity opravdu odešly – pravidlo nestálosti se projevilo v praxi.

Den 6: bhanga!

Již předchozí den nastala malá změna techniky – skenovali jsme od hlavy k prstům na nohou a poté od prstů k hlavě, otočili jsme proud. Bylo to jako hladit kočku proti srsti. Šestý den přišla další změna – začali jsme tělo skenovat symetricky po obou stranách. Pravá i levá ruka najednou, pravé koleno i levé koleno najednou atd. Fuška!

V minulých rozpravách varovali, že druhý a šestý den jsou často pro studenty ty nejhorší. Já si však svou dávku negativismu odbyl již pátý den a žádná nová bouřka emocí nepřišla. Uvědomil jsem si, že přehnaná očekávání byla mým hlavním kamenem úrazu a zahodil je.

Technika mi opět začala jít, cítíl jsem vibrace procházející celým tělem, přirovnal bych je k elektrickému mravenčení – ani příjemné, ani nepříjemné.

Jedním z cílů této techniky na cestě k osvícení je úplné rozplynutí těla a uvědomění si pravidla nestálosti na úrovni vlastní zkušenosti, ne pouhé teorie. A k tomu je potřeba jít do hloubky, doslova.

Začal jsem cítit krev pulzující v tepnách, cítil jsem bušící srdce jak kdybych ho držel v rukou, cítil jsem zvláštní tlak uvnitř míchy a lechtání uvnitř uší. Tak daleko, abych cítil pocity skrz celým svým tělem a zažil pocit rozplynutí, kterému říkají bhanga, jsem se nedostal. Přesto to byla zajímavá zkušenost.

Meditační hala v Dhamma Saca

Den 7: pozoruj a nereaguj

Bojuji s perfekcionismem. Konečně si ale uvědomuji opravdovou podstatu této techniky. Daří se mi zůstávat klidný, ať už mi na těle vyvstávají jakékoliv pocity. Vše vidím objektivně a rozumím tomu, jak mi toto umění může pomoct v životě mimo meditační polštář.

Zároveň si dávám pozor, abych si nevytvořil pouta k pocitu klidu, což by později mohlo znásobit negativní pocity, kdykoliv bych v klidu nebyl. Tento den se mi také v mysli opět začíná objevovat spousta myšlenek na život v okolním světě. Snažím se přesvědčit mysl, že kurz ještě neskončil a ať se soustředí na přítomnost.

Den 8: hmat, to je oč tu běží

Pocity nejistoty se vrací a opět se večer radím s učitelem. Nejvíce bojuji s vizualizacemi. Můj mozek je velmi vizuálně zaměřen a má tendenci si vše představovat. Pro praktikování této techniky je to však značná nevýhoda, protože je potřeba pocity vnímat hmatově.

Při skenování těla například neustále vidím kužel světla osvětlující část těla, na kterou zrovna upínám pozornost. Neschopnost zbavit se vizualizací mě dost štve, ale snažím se nenechat se příliš rozhodit.

Goenkův hlas omílající stále ty stejné instrukce dokola se stává téměř vítanou součástí meditace.

Den 9: poslední šance

Devátý den je poslední šancí na seriozní trénink. Následující den se totiž bude učit nová technika meditace, která by měla být příjemnější, sloužící k zacelení ran a dokončení pomyslné operace. Má mysl je ale devátý den zcela přesvědčena, že kurz již skončil a odmítá se soustředit. I tak cítím, že věci, které by mě dříve rozhodily mě nechávají chladným a musím se usmívat.

Rád bych podotkl, že jsem člověk, kterému se jen tak nestýská. Deset měsíců jsem žil v Austrálii a se svou rodinou si volal jednou, maximálně dvakrát měsíčně. Chtění vrátit se domů je ale během devátého dne neuvěřitelně silné.

Den 10: zazvonil zvonec, pohádky je konec

Poslední den. Naučíme se techniku meditace, které se říká Metta, Loving Kindness nebo v češtině Láskyplný soucit.

Oproti Vipassaně, ve které se zaměřujete pouze na své pocity, nyní vibrace celého těla nasměřujete ven – přejete všem bytostem, aby byly šťastné, našly mír, bezpodmínečnou lásku, harmonii. Trik je v tom nevytvořit si žádná pouta/chtění k pozitivním pocitům, které se při Metta meditaci dostaví, jinými slovy nevytvořit si na nich závislost.

Odpoledne je zazněním gongu prolomeno ušlechtilé ticho. A řeknu vám – když se po 10 dnech naprostého ticha rozpovídá celá hala čítající 140 lidí, ze kterých nejméně polovinu tvoří španěláci, tak to fakt stojí za to. Smějeme se a gratulujeme si, vyprávíme své zážitky. Všichni jsme se během kurzu záhadným způsobem stali přáteli bez toho, abychom spolu prohodili jediné slovo.

První hodinu je to krásné, je to skvělý pocit opět komunikovat s ostatními. Po hodině mám ale nakřáplý hlas a spíš mě konverzace začíná obtěžovat – tolik informací, tolik slov, chci zase zpátky do své tiché introvertní ulity.

Následující ráno se loučíme a každý vyráží svou cestou. Možná se někdy potkáme, možná ne. Stejně jako všechny věci jsou i lidé nestálí – přichází a odchází, netřeba smutnit.

Život naruby?

Jak jsem již psal, před kurzem jsem měl přehnaně vysoká očekávání, která mě kolem pátého dne dohnala a pořádně vypleskla. Vnímám to ale s vděčností, uvědomil jsem si tak svou přehnanou cílevědomost a trochu ji zmírnil. Vnímám to jako deset dní, které obrovsky posílily sílu mé vůle, posunuly mé vnímání toho, co je možné a nakoply mě k tomu začít meditovat pravidelně, každý den.

Koneckonců i samotný Goenka doporučuje pro získání kýžených výsledků hodinu meditace ráno a hodinu večer. Vstávat ve čtyři ráno neplánuji, ale experimentuji s pátou hodinou a následným odpoledním půlhodinovým šlofíkem. Nutné podotknout, že chodím spát v deset hodin. Zatím to funguje krásně, cítím se svěží a velmi efektivní při práci, což je další pozitivní efekt, který má Vipassana přinášet. Udržet si tento režim bude výzva, ale ty já rád.

Cítím se klidný, velmi klidný. Stále mě některé věci a lidi dokážou rozhodit, ale vždy si svůj neklid rychle uvědomím a s pravidlem nestálosti v mysli přehodím výhybku zpět na správnou kolej. Místo patnácti minut naštvanosti jsem naštvaný jen minutu nebo pár vteřin. Za mě dobrý!

Co jsem si uvědomil

  • Vše se mění. Vše přichází a odchází a nemá cenu lpět na pozitivních pocitech nebo si vytvářet averzi k těm negativním, když stejně zase zmizí.
  • Jsem člověk silně orientovaný na cíle. Měl bych to lehce zmírnit nebo se alespoň ujišťovat, že si stanovuji cíle více zaměřené na snahu a úsilí než na dosažení daného výsledku.
  • Být hladový je v pohodě – nic hrozného se nestane a po dalším jídle hlad zmizí. Není důvod být hangry.
  • Pokud jsou ve světě nedokonalosti, je to proto, že tyto nedokonalosti existují v mé mysli. Moc často hledám chyby venku, přestože problém je uvnitř.
  • Když se cizím lidem dívám do očí, mám pevně sevřenou čelist. Nechápu proč, jak taková reakce vůbec vznikne? 😄 Říkám jim tím „bacha, koušu“?
  • Štědrost je umění. Dávat druhým (ať už peníze či skutky) bez toho, abych očekával něco nazpět, je umění, na kterém stojí za to pracovat. Velmi oceňuji práci lidí, kteří pro nás na kurzu dobrovolně připravovali jídlo a nedostali za to zaplaceno (a do prolomení ušlechtilého ticha jim nikdo ani nemohl poděkovat).
  • Zní to jako klišé, ale je fajn generovat víc soucitu a lásky. Často mě vytočí, když je někdo jiný naštvaný a kazí náladu i lidem okolo. Chci se naučit cítit v takových situacích soucit, ne vztek.
  • Pomalé procházky přírodou mě úžasně nabíjí energií.

A jestli bych Vipassana retreat doporučil i vám?

Zkušenost je to vskutku jedinečná. Temperamentní povahy budou mít problém vydržet sedět, s labilnějšími jedinci to emočně zamává, tlustí budou mít hlad. Každý si najde svůj problém, se kterým se bude vypořádávat a který ho učiní silnějším a vyrovnanějším. Takže jo, rozhodně do toho jděte! 😉

Neočekávejte relax a pohodu, očekávejte přesný opak. Vlastně radši neočekávejte nic.

Více informací o Vipassaně a pořádaných kurzech naleznete na https://www.dhamma.org/cs/index
Zajímavá může být i česká kniha věnující se tomuto tématu (nemám osobní zkušenost) Kniha Umění žít

Newsletter icon

4-6 tipů týdně

Jednou týdně ti pošlu krátký výcuc nejzajímavějších informací o podnikání a osobním rozvoji. Žádný spam, jen konkrétní nástroje, knihy, videa, myšlenky a life hacky. To vše ve 4-6 odrážkách.